Lidé jsou u nás různí v mnoha ohledech. Otázku pracovitosti a zaměstnanosti nevyjímaje. Jedni se tu dřou od slunka do slunka, jiní třeba za celý dlouhý život nepřiloží ruku k dílu.

Ti první si podle mě zasluhují úctu společnosti. Ale u těch druhých už je to sporné. Protože někdo nepracuje, protože tu pro něj není žádná vhodná příležitost a on tak má smůlu, kdežto jiný nemá v úmyslu si prací špinit ruce a jeho snem je lenošivý život na dávkách.

Ti poslední by si podle mě zasloužili klepnout přes prsty. Protože není férové, když jedni pracují a musí živit neschopné lenochy ze svých daní. Podpory v nezaměstnanosti a další dávky by měli dostávat jenom ti, kdo hledají uplatnění, ale nenacházejí ho ne vlastní vinou.

Je to poměrně zajímavé, ale tenhle můj názor sdílela v posledních dnech dokonce i jedna významná politička. Ministryně práce a sociálních věcí. Bez ohledu na to, že jí to sotva zvedne preference ve volbách, se nechala slyšet, že by měli nezaměstnaní v případě porušení svých povinností na toto doplácet. Že by měli být až na rok vyškrtnuti z evidence úřadu práce, když třeba bezdůvodně odmítnou nabízenou práci, a tím by přišli i o nárok na dávky v hmotné nouzi a zůstalo jim jen existenční minimum, tedy dva tisíce a něco. Nedostávali by příspěvek na živobytí nebo bydlení, stát by za ně neplatil zdravotní pojištění. A jestli by se pak mohli o nějakou pomoc ucházet, pak snad jedině o doplatek na bydlení nebo dávku mimořádné pomoci, na které ale není nárok, o těch rozhodují místní úředníci podle svého uvážení.

Podle mě skvělý nápad.

Ale třeba paní ombudsmanka je jiného názoru. Ta je jednoznačně proti. Proč? Že prý by to mělo děsivé důsledky pro život takových lidí. Už dnes, když je tak možné učinit na jenom tři až šest měsíců, tím prý spousta lidí trpí. Jsou bez pojištění, dělají dluhy. A to třeba proto, že zapomněli přijít ve stanovenou dobu na schůzku s úředníkem úřadu práce.

A podle nějaké paní z Institutu pro sociální inkluzi by tihle lidé mohli přijít i o bydlení a nakonec pracovat na černo. A pak prý už tihle lidi nebudou nikdy státu věřit. Stát prý má pomáhat a ne trestat.

Nevím jak vy, ale výjimečně paní ministryni chválím. Protože na úřad práce se má chodit kvůli práci, a uhlídat si datum, kdy tam má člověk přijít, by měli nezaměstnaní zvládnout. Tolik práce přece nemají, aby na to zapomněli. Zejména když jsou i za tohle málo placeni z peněz těch, kdo neví, jakou práci udělat dřív.