Pokud člověk účinkuje v kapele, musí trénovat. U některých hudebníků jsou zkoušky častější, jiným stačí zkouška 1x týdně. Očekávali jste však, že se setkají, pozdraví a jdou hrát? Tak s tím vůbec nepočítejte, pravda je totiž úplně někde jinde.

            Většina kapel má domluvenou zkoušku na určitý čas v určitý den. Když tedy někdo nepotřebuje na akci a nezruší se tím celá zkouška, nebo je období bez koncertů a všichni jsou líní, tak začne zkouška minimálně o půl hodiny později. Hudebníci jsou z pravidla nedochvilní a nikdy se jim nedaří přijít včas. Deset minut je dvacet, půl hodina už se pohybuje v rozmezích kolem té hodiny. Tak tedy přijdou hudebníci o 10 minut později na zkoušku, polovina si stihne ještě zapálit cigaretu, druhá si dalších 20 minut povídá. Během příprav rozmotání kabelu se kvůli mluvení prodlouží příprava na dvakrát delší dobu. Přibližně hodinu po stanoveném čase tedy kapela začne.
            Samotná zkouška je proložená občasným zahráním písničky, která se má zahrát, hraním náhodných vyhrávek a záměrným falešným zpíváním. No a mezitím si samozřejmě vypráví své zážitky, které většinou vůbec nemají význam, člověk by si je normálně nevyslechl, ani by jej normálně nenapadly. Avšak v tuto chvíli to je jinak. Najednou je každý příběh zajímavý.
            Po půl hodině je však třeba si jít zakouřit. No někteří kouří již v místnosti, proto se raději k mikrofonům hudebníků moc nepřibližujte. Že by se své popelníky vyhazovali? Ne, nechají je na místě a trčí tam dalších pět měsíců. A cigarety se kupí, až je nemáte téměř kam dávat. Naštěstí je tu další popelník, nebo další stůl.

            Po třech hodinách vtipkování a vzájemného si přelaďování nástrojů jsou všichni unavení a otrávení, že zkouška trvá tak dlouho. Je třeba si proto zapálit cigaretu, rozloučit se a rozejít se domů. Obaly od jídla, lahve od pití, se zde nechávají pro následnou plíseň.
            Ale i přesto jsou hudebníci úžasné osobnosti, zábavné a velmi šikovné. Zabaví vás na několik hodin a všichni si koncerty užíváme.