Jako malá dívka jsem si přála, že budu třeba závodně jezdit autem. Anebo na motorce, protože můj otec měl motorku, kterou vlastně opravdu celý život. Troufám si říct, že ta jeho motorka byla vzácná, protože už to byl takový veterán. Pamatuji si, že jí otec dostal už dříve, od svého strýce. Takže si myslím, že ta motorka ani nebyla nová, když je můj otec dostal od svého starého strýce, že ta jeho motorka už má skoro osmdesát let.

To je docela hodně dlouhá doba. Tak jsem si řekla, že když otec má tak starou motorku, taky je asi vášnivý motorkář. Ovšem jsem se ale divila, že otec na té motorce moc nejezdí. Jezdí na ní pouze jenom tak, když ji chce někomu ukázat anebo když je naštvaný. Prý mu vždycky pomůže projet se na starém veteránovi. A prý má i hned lepší náladu a všechny chmury jsou zažehnány. Myslela jsem si, že ta motorka asi musí být kouzelná. Sice otec taky vlastnil takové skvělé auto, které bylo moderní, ale musím říct, že si svého veterána motorky vážil daleko více. A potom jsem zjistila, že právě veteráni jsou takoví, že už vlastně koupit nejdou.

Mají svou cenu historickou a taky takovou, podle toho, v jakém jsou stavu. No a otcův motorový veterán byl opravdu v dokonalém stavu. Žádná odřenina a bylo všechno původní. Tak jsem si řekla, že vlastně tohle není jenom tak obyčejné motorka, ale je vzácná. Později otec také jezdil na různé výpravy retro motorek a taky takových aut, které už jsou veteráni. Kolikrát jsem tam byla s otcem a musím říct, že to docela dokonalé a líbí se mi to. Tak jsem si řekla, že v budoucnu budu chtít taky určitě vlastnit něco vzácného. Můj otec mi kdysi řekl, že v budoucnu mi tu motorku přenechá, jako nějaké dědictví. Byla jsem ráda a na tohle jsem nedokázala opravdu nic říct. Byla jsem dojatá. A vy jste už byli například na nějaké výstavě?